Nebaví mě obchodování. Pokusím se shrnout důvody. Od malička „trpím“ silnou potřebou osobní svobody, byť jsem se nechávala dlouho společensky svazovat. Nabízet mi cokoli je velmi obtížné, raději si vybírám sama. Je v tom cosi tvůrčího.
Nepotřebuji mnoho věcí ke spokojenému životu, jsem v tom spíš minimalista. Každý obchodník, který mi nevyžádaně zavolá nebo napíše, ve mně vyvolává lehký odpor svými více či méně brutálními „obchodními“ praktikami, jejichž psychologický význam je průhledný a občas až urážlivý. Nerozhoduji se snadno, potřebuji „sebrat“ co nejvíc informací, což můj distanc k obchodu jako oboru zvyšuje. Chci vždy to nejlepší jak pro sebe, tak pro ostatní, odmítám zjednodušená řešení. Na druhou stranu jsem pro odřezávání „problémů“ a konstruktivnost s rychlou účinností je to, co mě baví. Nemám ráda dlouhé rozpravy, kde si každý přihřívá své ego a polévku, aniž by to vedlo ke společnému dobrému výsledku.
KULTURA PRODEJE A KVALITA VĚCÍ
Jedním z paradoxů doby je, že když chcete cokoli koupit (věc, službu), je velmi těžké se na trhu zorientovat. Nabízí se často kvantita s nízkou kvalitou. Politici, výrobci i obchodníci jsou přesvědčeni, že když koupíte stejnou věc vícekrát, protože vám dlouho nevydrží, je to výhodnější. A zatím jim to vychází. Náklady na marketing dosahují astronomických výší, a kdo zpracuje mozky kupujících dřív a rychleji, vítězí. Obchoduje se na základě dlouho budovaných vztahů nebo tzv. známostí. Dodavatelé berou zákazníky na nejrůznější rajské ostrovy, připravují jim další zážitkové akce. Referenční zakázky nestačí.
Potřebujete produkt a k tomu produktového manažera, který ho neustále obrušuje podle měnící se situace na trhu. Není důležité, co skutečně umíte, ale zda jste známí. Zjednodušeně je v tom paralela se světem „celebrit“ – není důležité, co umíte, ale jakou fotku kam pošlete. Nejlépe nahou, pochopitelně.
SNY SE PRÝ PLNÍ
V oboru, který děláme, pracujeme s nehmotnými hodnotami, jejichž účinek se dostaví až za čas. Potřebujeme se tedy celé měsíce bavit s potenciálním klientem o tom, v čem a jak bychom mohli pomoci. Potřebujeme momentálně být na sociálních sítích, mít responzivní web. Je doporučeno blogovat, protože pak nás Google vyhodnotí jako důvěryhodné. Musíme se dělit o know-how na webu.
Mým snem je, aby služeb bylo tolik, kolik jich lidé potřebují. Za cenu, která je pro obě strany slušná. Aby se lidé – zákazníci – obraceli na dodavatele s důvěrou v získání know-how, které nemají sami. Abychom se my dodavatelé nemuseli svlékat do naha anebo dělat promenádu v plavkách, třeba v podobě okrádání o know-how zasíláním podrobných nabídek těm, kteří si pak službu zpracují podle návodu sami nebo s jiným dodavatelem. Abychom mohli zůstat malou firmou a nemuseli najímat desítky spolupracovníků z důvodu přežití. Abychom mohli být firmou, která je v mnohém efektivnější než velké korporáty, umí šít řešení na míru, a nepotřebuje živit desítky konzultantů, kteří právě opustili vysokou.
KULTURA PRODEJE JINAK
Závěrem se musím poklonit všem zákazníkům, kteří ke koupi služeb přistupují rozumně.
A také skvělým a slušným obchodníkům, kteří se s tímto darem narodili a odvádějí kus dobré práce. S takovými se i já ráda potkávám, protože moje nerozhodnost taje a vím, že dostanu to nejlepší.
Víte o nějakém takovém? Najmeme ho! Bude Vám říkat: „Zavolejte nám, my opravdu umíme.“