Všimla jsem si, že v pražských ulicích se objevilo nevídané množství zlepšováků. Jejich účelem je pravděpodobně jednoznačněji vymezit pohyb vozidel a chodců po vozovce a možná i úprava dopravy z hlediska tvořících se kolon (někde budou delší). Zda je to dobře nebo ne, neumím sama posoudit. Můj pohled je ryze subjektivní.
A tak mohu konstatovat – mně se dobře jezdilo spíše před instalací těchto bariér, které mi překáží a ohrožují moje, do této doby relativně bezpečné, pole působnosti na ulicích.
Například na parkovišti v Holešovicích v ulici U Papírny jednoho dne vyrostly jakési nevelké mantinely pro auta a chodce, vysoké asi 15 cm. Protože jsem tam přijela potmě, nevšimla jsem si té novinky. Při odjezdu jsem tudíž vycouvávala stejně (bezpečně) jako jindy. Výsledkem byl náraz a zvuk evokující utržení čehosi na spodku auta. To cosi naštěstí vydrželo – nic na silnici nezůstalo. V jakém stavu je spodek auta jsem zatím nepátrala, nicméně vozidlo jezdí.
Stejně tak nová šikana v Ďáblické ulici ve směru do centra (odbočení do Bešťákové ul.) – zdá se mi že před ní auta uměla odbočovat stejně dobře jako dnes, kdy je naopak nutné dávat pozor na další věc, které je třeba se vyhnout. Nemluvě o tvořících se kolonách v ranní špičce.
Přiložené fotografie jsou z křižovatky ulic Hybernské a Dlážděné. Opravdu to něčemu pomohlo? Kolik to celé vlastně stojí? Nebylo spíše cílem odebrat z účastníků silničního provozu část jejich umu a odpovědnosti? A jaký je poměr cena / výkon? Ví to někdo?
Podotýkám, že do Prahy jezdím většinou jen na okraj na odstavná parkoviště, dál pokračuji za pomoci zakoupené Opencard. Výjimku tvoří občasné cesty napříč městem do Stodůlek, které ale oslnivým způsobem vyřešil tunel Blanka (tam zatím tyto šikany nejsou :).
Dalším aspektem tohoto postřehu řešení pražské dopravy je asi i moje vysoká potřeba osobní svobody a přepravidlovaný, až zdravého rozumu zbavený prostor k žití mi nedělá dobře. Možná, že začnu jezdit víc vlakem, jak mi doporučuje můj kolega.